Až umřu, nic se na tomto světě nestane a nezmění,
jenom několik srdcí se zachvěje v rose jak k ránu květiny…
Toto napsal Jiří Wolker. A taky to bylo první, co mě napadlo, když jsem se dozvěděla o tom, že náš Bohoušek už není náš. Napadlo mě, že to nebylo pár srdcí, které se při té zprávě zachvěly, ale že jich byly tisíce a možná desetitisíce. Tolik lidí si Bohouška oblíbilo, tolik lidí ho mělo rádo. Snad už jeho jméno (BOHUMIL - bohu milý) rozhodlo o tom, že byl milý nejen jemu.
Pro folklorní soubor Čtyřlístek, jehož byl zakladatelem, začal žít možná už ve 14 letech, kdy začal hrát v lidové muzice, kterou založil rok předtím na Jedenáctileté střední škole v Novém Strašecí jeho pozdější celoživotní vzor a kamarád Vláďa Novotný. Z lidové muziky vznikla o 8 let později cimbálová muzika, která rozdávala a stále rozdává radost hlavně písničkami z Valašska a Slovácka. A tak to možná mohlo být až dodnes… Kdyby Bohoušek s Lešťou (Vláďou Novotným) nepocítil po dalších 8 letech dluh vůči místnímu folkloru. A jak sám říká: „Dva a půl roku jsme jen sbírali materiál. Nedělali jsme nic bez rozmyslu. Ale stejně jsme vůbec netušili, kam se to dostane. Vůbec jsem netušil, že Čtyřlístek jako amatérský soubor, složený ze studentů, kantorů a několika dalších „bláznů“ uskuteční víc jak 2000 vystoupení po celé naší vlasti, že bude reprezentovat naši vlast v cizině, že bude účastníkem řady mezinárodních festivalů, že bude natáčet v rozhlase a objeví se na obrazovkách ČT, že v podstatě dosáhne všech met, které může amatérský kolektiv získat.“
Metou, které si nejvíc vážil, byl zisk titulu Laureát MFF Strážnice, kterou získal Čtyřlístek v roce 1986 za pásmo Chmelíčku, chmeli. Byla to Bohouškova nejmilejší historka. Rád vyprávěl, jak kvůli čekání na poslední vystoupení ve Strážnici poslal pro účastnický diplom své zástupce. Přesto byl po nějaké chvíli znovu vyzván, aby se na strážnický zámek dostavil on sám! Cestou mu lidé gratulovali k výkonu Čtyřlístku a on prý říkal: „Dík, to jsi nevěděl, že jsme jedničky?“ V té době vůbec netušil, že Čtyřlístek získal titul. Když se to pak dozvěděl, tak: „…v té chvíli mě polil pot a obrovská radost se mísila s pocitem trapnosti. Kolik lidí, kterých si velice vážím, si myslí, že jsem „blbej frajer“. Od té doby, když mi někdo gratuluje, a já nevím přesně k čemu, říkám raději jen „Děkuji.“ A já říkám: „Neboj se Bohoušku, nikdo si nikdy nemyslel, že jsi blbej frajer. Byl jsi člověk, který se rozdal. Žil jsi z radosti, kterou jsi dal nejen sobě, ale hlavně druhým. Vždy, když jsi byl s námi, cítili jsme klid a jistotu. Děkujeme ti za to.
A na konec ještě malá oprava toho, co jsem napsala na začátku. Oprava slov, že Bohoušek už není náš. Je náš! A my vždycky zůstaneme jeho!
Jeho Čtyřlístek
